Uzavření sociálních služeb vládními opatřeními na jaře 2020 a omezení jejich činnosti od podzimu vážným způsobem zasáhlo ty nejzranitelnější mezi námi. I to ukazuje průzkum, který interně provedla Charita Česká republika s cílem vyhodnotit tři dosavadní vlny pandemie. Popisuje největší obtíže, s nimiž se pracovníci museli vyrovnávat, aby mohli zůstat na blízku potřebným, ale odhaluje i ztrátu motivace řady nejchudších něco se svou situací dělat.
Nové obtíže či zhoršení těch dosavadních. Strach z osobní návštěvy a horší fyzický i psychický stav klientů. Výpadky kolegů pro nemoc, karanténu či kvůli uzavřeným školám. Nové postupy, inovace, ale také velký nárůst administrativy. To ve zkratce přineslo období jaro 2020 až jaro 2021, v němž se Charita Česká republika musela vypořádat s okolnostmi, které přinesla pandemie onemocnění covid-19 a s ní související opatření a restrikce.
Obdobné překážky při své práci zaznamenala i katolická církev. I když individuální duchovní služby fungovaly a po celou dobu pandemie zůstaly kostely otevřené k individuální modlitbě, zasáhla pandemie katolickou církev i návštěvníky kostelů silně. Svátosti a některé duchovní služby (například křty, svatby nebo pohřby) totiž online poskytovat nejde a radost i smutek se bez společenství prožívá jen obtížně. „Po celou dobu vnímáme zvýšenou poptávku po duchovních službách, zejména po rozhovorech a útěše, které jsme se také po celou dobu pandemie snažili poskytovat osobně, nebo alespoň po telefonu či online. Většina kostelů zůstala otevřených i v nejtvrdším lockdownu právě proto, že útěchu lidé potřebují stejně jako ošetření v nemocnici,“ říká P. Stanislav Přibyl, generální sekretář České biskupské konference.
